Nejnáročnější sezona. Parta v kabině byla ale neuvěřitelná, říká Klikorka

Po těžkém začátku sezóny na Kladně se v říjnu vrátil na Slavii, aby pomohl trápícímu se týmu. „Záleželo nám především na záchraně a předkolo play-off už bylo jen bonus i pro fanoušky za jejich oddanost,“ říká Karel Klikorka.

Karle, jaká to pro tebe byla sezóna?
Stoprocentně nejnáročnější ze všech. Sice jsem mladý, ale bylo to velice těžké a jsem moc rád, že jsem to zvládl, jak po osobní stránce, tak po té týmové s kluky. Věřím, že mi to může hodně pomoct do budoucna a budu z ní brát zkušenosti.

Ročník jsi začínal na Kladně, ale nakonec ses vrátil na Slavii. Užíval sis to?
Jo, strašně moc. I když jsme na tom byli špatně, tak jsme v kabině vytvořili skvělou partu, tahali jsme za jeden provaz. Velice nám na záchraně Slavie záleželo a předkolo play-off už bylo jen bonus i pro fanoušky za jejich oddanost. I v minulém ročníku byla skvělá kabina, ale tentokrát to bylo ještě o jeden stupínek výš, bylo to opravdu fantastické.

Karel Klikorka s Robinem Všetečkou

Připsal sis 3 góly a 13 asistencí. Jsi spokojený?
Jsem hlavně spokojený s tím, že jsme zachránili Slavii v Chance lize. Po osobní stránce jsem měl loni dobrou sezónu, ale pak mě trochu zabrzdilo, že jsem ze začátku té nové nehrál, pak jsem přišel sem a taky moc nehrál. Bylo pro mě strašně těžké, že jsem vypadl z tempa a nemohl se do něj dostat. Pak jsem byl šťastným že jsem se mohl vrátit do sestavy. A v lednu, kdy jsme začali vyhrávat, tak pomáhat jak k týmovým bodům, tak si připsat i nějaké osobní.

Jeden čas jsi byl sedmým obráncem, pak ses posunul do první obranné dvojice. Jaké pro tebe bylo tohle období?
Bylo to právě těžké, ale na druhou stranu to hráče posouvá, jak v hokejové kariéře, tak v životě mimo led. Já jsem si v tomhle období uvědomil a naučil se spoustu věcí. Takže jsem zpětně i rád, že jsem to prožil. Pak pro mě bylo důležité, že jsem se vrátil na přesilovku, což je podle mě moje doména, věřím si v tom. Myslím, že když jsem se usadil zpátky v přesilových hrách a sedli jsme si skvěle celá pětka, tak jsem ožil já i celá lajna.

Slavii hrozil sestup do nižší ligy, ale nakonec jste Chance ligu ubojovali. Co změnil příchod trenéra Aleše Tottera a Patrika Eliáše?
Měli výborné tréninky, byly svižné a krátké, díky čemuž jsme měli sílu do zápasu. Změna byla taky v tom, že jsme se v den zápasu mohli sami rozhodnout, co budeme dělat – jestli půjdeme na led nebo do posilovny. Zkrátka si udělat svůj program v den zápasu, což mi vyhovovalo, protože si myslím, že je na každém hráči, jak se připraví. Takže to bylo skvělé. Samozřejmě přinesli i nějaké poznatky, co se týče hry. Nicméně musím smeknout i před námi hráči, že jsme se semkli. Je pravda, že můžeme dostávat jakékoliv rady, ale kdybychom na ledě neudělali to, co jsme odvedli, tak by všechno bylo jinak.

Pocítil jsi i změnu v brankovišti, když přišel Paavo Hölsä?
Pro mě se nic moc nezměnilo, mám samozřejmě radost, když můžu gólmanovi věřit. Paavo ukázal, že má výbornou kvalitu a je to brankář top úrovně a musím říct, že nám rozhodně zachránil záda. Když vychytal nuly nebo dokázal zničit nebezpečné šance soupeřů, tak nás neskutečně jako tým v těžkých chvílích nakopl.

Karel Klikorka smeká před fanoušky

Sezónu jste zakončili předkolem play-off. Co podle tebe rozhodlo sérii s Jihlavou?
Za mě určitě síla. Zní to možná jednoduše, ale my jsme hodně bojovali, ujelo nám to, tlačili jsme, abychom tady zachránili první ligu. Pamatuju si, že zbývalo čtrnáct kol do konce a najeli jsme na to, že spousta kluků hrála nadoraz, byli zranění, hráli do vyčerpání všech možností. Myslím teda, že pak už nám došla jak fyzicky, tak psychicky šťáva, ale ten největší cíl, který jsme měli, jsme splnili. Play-off by bylo jen plus a užili jsme si to i tak.

Na co budeš nejvíce vzpomínat?
Na neuvěřitelnou partu v kabině, ze které se stala moje druhá rodina, se kterou jsem trávil spoustu času. Na to, jak jsme se semkli a zvládli jsme těžké chvíle, když nám nikdo nevěřil. Budu na tuhle sezónu fakt vzpomínat hezky a přál bych si takovou kabinu mít každý rok, protože když je super kabina, tak se každý těší o to víc do tréninku i na zápasy.

S kým z kabiny sis nejvíce sedl?
Já mám rád všechny. Nemůžu odpovědět, s kým vším jsem si sedl, protože bych ti vyjmenoval celou soupisku. Jak víme, tak občas hodně mluvím, takže bylo super, že jsem to měl takové rozdělené. Když jsem měl chuť a náladu já i kluci, tak jsem si šel popovídat se staršími, a když na mě neměli chuť, tak jsem využil toho, že mladí neměli na výběr a nic moc s tím nemohli udělat. (smích)

V kabině jsi to i hodně hecoval…
Mám rád, když můžu něco říct, někomu pomoct nebo ho nabudit. Když se někdo cítí špatně, tak ho z toho rád vytáhnu. Vím, že sám jsem spoustu věcí zažil, a nechci, aby se někdo cítil podobně. Celkově mám rád i oslavy po výhrách s kotlem, užívám si to naplno. Je to zkrátka tak, je to pro mě srdcové.

Děkuju fanouškům. Bonbonů mi dali tolik, že jsem se musel dělit

Tréninkový i zápasový zápřah končí. Co plánuješ teď?
Určitě odpočinek, protože jsem taky bohužel měl nějaké zranění, které mě sice úplně nelimitovalo, ale bylo nepříjemné. Takže se budu určitě věnovat i tomu, abych byl co nejdříve zase zdravý na sto procent. Chci si určitě jet někam odpočinout. Na konci března bych se svým nejlepším kamarádem chtěl jet na Kanáry. Pak začnu chodit na rybičky. Nicméně se budu samozřejmě i udržovat a po návratu z dovolené se pustím do přípravy, která bude podle mě asi moje zatím nejtěžší a budu rád, když ji přežiju. A když to zvládnu, tak věřím, že mě to v životě hodně posune.

Jakou formu odpočinku máš nejradši?
Mám rodinu tak nějak rozesetou po celé republice. Část třeba za Třeboní, další v Božeticích, v Kralupech, v Netolicích… takže určitě začnu cestovat, abych je všechny objel. Jsem moc rád za to, že mám velkou rodinu, takže všechny objedu. Je to taková moje forma odpočinku, že všechny uvidím a popovídám si s nimi. Vidím je jednou dvakrát do roka. Taky budu chodit na ryby, což je hodně dobré na psychiku. S kamarády, s Robinem Všetečkou, Maxem Havrdou a Standou Tichým už jsme se domlouvali, že vymyslíme nějaké výpravy na ryby. Takže plánů je hodně a těším se, až je uskutečníme. Až chytím nějakou rybu, vyfotím ji, přidám na sociální sítě a označím tam Slavii. (smích)

Karel Klikorka v zápase

Je pro tebe složité udržet si kondici během volna, nebo se příliš hlídat nemusíš?
Určitě se musím hlídat, protože mám takovou strukturu, že na sebe musím dávat pozor. Můžu vypustit jen na chvíli, a pak se zase hlídat. Chvíli si odpočinu, a pak do toho začnu najíždět zpátky a budu se soustředit na to, abych byl co nejlépe připravený.

Máš spoustu plánů, ale nestihne ti přece jen hokejový zápřah chybět?
Když mi bude chybět, tak se domluvím s hobbíky a půjdu si zahrát do Letňan. Mám to tam moc rád, vždycky soutěžíme o to, kdo bude mít koho v týmu a hrajeme o peníze. To mě baví. Takže když mi bude hokej chybět, tak určitě využiju tuhle možnost. Musím zmínit i to, že nám v sezóně chodili fandit v docela velkém počtu právě kluci, se kterými chodím hrát. Nicméně samozřejmě že mi to bude chybět. Je pravda, že se na odpočinek dost těším, ale abych se přiznal, tak už teď mám v hlavě, co všechno musím koupit, jak do sebe zafinancuju, abych udělal ten kus práce, který je potřeba. A už teď, když nad tím přemýšlím, tak se na to moc těším, protože rád dělám progres, jak po fyzické, tak psychické stránce.

Je něco, co bys rád vzkázal fanouškům?
Že jsem tu byl dvě sezóny, obě byly dost těžké, a mám moc velkou radost, že ten základ fanoušků chodí pořád a nezlomili nad námi hůl. Doufám, že Slavii budou fanoušci přibývat a bude jich víc, jako v Kolíně nebo při některých domácích zápasech. Moc jsem si užíval děkovačky, je to fantastické. Říkal jsem, ať mi nikdo nekupuje drahé Schoko-Bons, ale dostal jsem deset dvěstěpadesáti gramových balení. (smích) Samozřejmě jsem se musel rozdělit, protože bych jinak hodně přibral, takže jsem vždycky nějaká balení rozdal, ale nějaká snědl sám, když jsem měl chuť. Za to teda moc děkuju.