To se nedá popsat, to se musí zažít

P r a h a - Rukavice, hokejky a přilby letí na led. Oslavy naplno propukají. Hráči Slavie právě získali po pěti letech mistrovský titul. Slaví se nejprve na ledě, pak v šatně. „Je to něco krásného, nádherného…,“ souká ze sebe unavený, ale dojatý střelec vítězného gólu Roman Červenka. „To se nedá popsat, to se musí zažít,“ dodává.

Z šatny Slavie stoupá dým, je to dým vítězů. Ke komu se dostal doutník, ten pokuřoval. Také šampaňské teče proudem. Pěnivým mokem se plní i pohár pro vítěze. Ohlušující jásot tu a tam protne sprška šampaňského. Kdo stojí nejblíže, novináře nevyjímaje, má smůlu, ale nikdo se na nikoho nezlobí. Slávisté si to prostě užívají, naposledy takto slavili před pěti lety. Jenže teď je to poprvé doma. „Dík patří i našim fantastickým divákům,“ chválil Roman Červenka rekordní diváckou návštěvu.

Romane, jaký je to pocit být mistrem?
Nádherný…, zvláště když je to, jako v mém případě, poprvé. Je to něco krásného a je k tomu hrozně dlouhá cesta. A také si myslím, že je k tomu potřeba hodně štěstí. Jsme rádi, že jsme to zvládli.

Teď si zouváte brusle, na jak dlouho?
Tak to fakt nevím, na dnešní večer určitě (úsměv).

A co zítra (ve čtvrtek), nemáte třeba domluvený lehký trénink…?
Asi ne, možná nějaké to focení, to se ještě dozvíme.

Oslavy probíhají už zhruba hodinu, užíváte si to?
Jo a ještě nějakou dobu potrvají.

Co vás na těch oslavách zatím nejvíc zaujalo, na co budete vzpomínat, co si budete pamatovat?
Na to, jak padla ta poslední vteřina, kdy můžete skočit na led a pak na to, jak přebíráte pohár pro vítěze. Těžko se to dá popsat, když to člověk nezažije.

Na sedmý finálový zápas přišlo více než sedmnáct tisíc fantastických diváků, vnímali jste to?
Jo, jo, já jsem říkal, že jsme to vyhráli hlavně díky nim. I díky nim jsme mohli dva nejdůležitější zápasy sezony – s Libercem i s Karlovými Vary - hrát na domácím hřišti. Zvládli jsme to i díky nim, díky našim divákům.

Takže nakonec se to druhé místo po základní části ukázalo jako veledůležité, že jste mohli sedmý rozhodující duel hrát doma, před svými diváky…
Stoprocentně, protože jak Karlovy Vary tak i Liberec hrály doma výborně, stejně jako my. Myslím si, že každý z týmů hrál na domácím hřišti o něco lépe. Do posledního zápasu sezony jsme šli s tím, že na ně vlítneme a po první třetině jsme vedli dva nula, takže prostě paráda.

První třetina, to snad byla vaše nejlepší třetina v play off?
Těžko říct, ale vedli jsme po první třetině v sedmém zápase finále dva nula, co víc si přát.

Co jste si říkali v kabině po tak vydařené první třetině?
Určitě to, že musíme hrát stále stejně, že nesmíme polevit, že nemůžeme nic podcenit a že musíme hrát stále stejně. A stejně jsme i tak trošku podvědomě polevili, ale nakonec jsme dali třetí gól a to rozhodlo. Domnívám se, že druhou třetinu jsme neodehráli tak super, ale přidali jsme další gól a trošku to z nás spadlo. Věděli jsme, že je klid a že třetí třetinu musíme zvládnout.

Několik hráčů tady už zažilo titul před pěti lety. Říkali vám, tedy těm, kteří tady tehdy ještě nehráli, jaké to je? Co vás čeká?
Ani ne, každý z nás ví, o čem to je. Jak říkám, je k tomu potřeba strašně moc štěstí a my jsme to zvládli.

Nahlédněte do slávistické šatny