Seriál o tetování (3): ALEXANDR HYLÁK

Slávistickému brankáři Alexandru Hylákovi se před více než čtyřmi lety narodila dcera. Na počest této radostné události se proto rozhodl pro vlastní tetování, které by mu šťastný okamžik neustále připomínalo. Jedna z největších opor sešívaných tak v současnosti patří v kabině ke skupince, jež jde díky specifickému„módnímu doplňku“ takříkajíc s dobou. Svou jedinou kérku si Hylák nechal vymalovat v Košicích, do budoucna však uvažuje o další. Dle jeho slov ale musí být spojena s nějakou výjimečnou událostí.

Ve slávistické kabině patříte ke skupině hráčů, která se může pochlubit tetováním. Kdy jste si nechal svou jedinou „kérku“ udělat a co symbolizuje?
Tetování mám na vnitřní straně levé ruky a nechal jsem si ho udělat několik měsíc poté, co se mi narodila dcera. Bylo to v červnu 2012, takže to teď budou už čtyři roky. Dal jsem si vytetovat její jméno, datum narození a přesnou kopii její nožičky, když byla malá.

Své prozatím jediné tetování si nechal Alexandr Hylák vytvořit po narození dcery. Má na něm zvěčněno její jméno, datum narození a otisk nožičky.

Vybral jste si dopředu nějakého konkrétního tatéra, nebo jste zkusil jít do salonu takříkajíc naslepo?
Naslepo jsem nešel. To tetování vzniklo v době, kdy jsem hrál za Košice. Tam mi jeden spoluhráč doporučil tatéra, který dělal kérku jemu. Takže jsem šel víceméně na jistotu, protože už jsem věděl, co od něj mohu očekávat. S výsledkem jsem nakonec byl nadmíru spokojený.

Měl jste už od začátku úplně jasnou představu, jak by vaše tetování mělo vypadat?
Měl jsem takovou představu, aby tam bylo to jméno, datum narození a otisk nožičky. Tatér mi řekl, abych si vybral nějaké fonty písma, z nichž pak bude vycházet. Zvolil jsem asi čtyři, které se mi líbily, poslal mu kopii otisku té nožičky a on vytvořil několik návrhů, jak by to mohlo vypadat. Z nich jsem si pak vybral ten výsledný. Potom jsem jen přišel do studia a rovnou mohlo proběhnout samotné tetování. Konečný výsledek mě ve finále mile překvapil, protože byl ještě lepší, než jsem si myslel. Určitě jsem byl hodně spokojený.

Vzpomenete si, kolik času vám zabral pobyt ve studiu při samotném tetovacím procesu?
Nijak dlouho to netrvalo. To tetování totiž není nijak extra složité a velké. Jestli si dobře pamatuju, tak to byly to asi dvě hodiny.

Jak jste se vypořádal s bolestí, jež je s tvorbou tetování hodně spojovaná?
Protože mám tetování na vnitřní straně bicepsu, tak jsem s bolestí vůbec neměl problém. Bylo to nepříjemné jen ve chvílích, kdy se tatér s jehlou blížil k lokti a kosti. Ale vzhledem k tomu, že jsem s tetováním předtím neměl žádnou zkušenost, myslel jsem si, že to bude horší. Nakonec to nebylo nic, co by se nedalo vydržet. Horší bylo to, že jsem musel mít ruku pořád v určitém úhlu a po těch dvou hodinách, i když jsem si dával pauzu a protahoval ji, mi trochu vytuhl loket a rameno. Ale jinak to nebylo tak hrozné.

Plánujete si do budoucna nechat vykreslit na tělo ještě nějaký další obrázek?
Musím říct, že se mi tetování celkem zalíbilo, ale já jsem takový typ, pro který je zásadní, aby to tetování bylo spjaté s něčím důležitým v životě. Takže teď spíš čekám na nějakou příležitost.

Jak se vám všeobecně líbí móda tetování, která získává všude ve světě čím dál tím větší oblibu?
Jak jsem říkal, tetování se mi líbí a nic proti němu nemám. Někdy mám problém s tím, že mi přijde, že spousta lidí si nechá udělat prvoplánovou kérku jen za tím účelem, aby byla vidět. Já mám takové tetování, které naopak skoro vidět není, spousta kamarádů si ho ani nevšimla. Mám ho totiž spíš pro sebe. Vůbec bych se ale nedivil, kdyby si velké procento lidí pořizovalo tetování jen proto, že je to módní. Když se navíc člověk nechá tetovat v osmnácti, v devatenácti, tak ve třiceti se mu to už třeba nelíbí, a pak je těžké to dostat pryč. Pokud na druhé straně člověk tetování propadne, ty motivy mají hlavu a patu, jsou kvalitně udělané a dobře vypadají, tak je to hezké.