Odchází se mi těžko, Slavii budu přát úspěchy, vzkazuje trenér Razým

Po třech sezonách na lavičce Slavie míří trenér Milan Razým do extraligového Litvínova. Klub vyhověl jeho žádosti o ukončení smlouvy a umožnil mu posun do nejvyšší soutěže. „K odchodu mě vedlo čistě profesní hledisko, v klubu jsem byl spokojený a přeju Slavii, aby se jí dařilo,“ říká kouč, který dovedl sešívané vždy na 4. místo v základní části WSM ligy a v první sezoně přes play-off až do baráže o extraligu.

Ve Slavii jste trénoval tři sezony, jak byste se za svým působením v klubu ohlédl?
Je velká škoda, že se nám nepodařilo vrátit Slavii do extraligy hned v první sezoně, kdy jsme k tomu měli v baráži velice blízko. V půlce jsme ji měli skvěle rozehranou, ale pak jsme si to bohužel prohráli dvěma domácími zápasy s Litvínovem a Karlovými Vary. Další sezonu jsme začali opět se silným kádrem, pak ovšem došlo k reorganizaci a ambice trochu klesly. Ale přestože nás všichni odepisovali, tak jsme dosáhli velice dobrého výsledku a postoupili jsme do semifinále. To samé se nám pak povedlo o rok později. Bohužel dveře do baráže už byly pro nás v posledních dvou letech zavřené, protože nad námi stály silnější týmy.

Milan Razým přišel do Slavie před třemi roky společně s Pavlem Hynkem.

Na jaký moment vzpomínáte nejraději?
Těch momentů je samozřejmě více. Vždycky se to točí okolo vyhraných zápasů, ať už třeba v prvním roce na začátku baráže, nebo když jsme ve druhém roce s přeměněným kádrem udělali šňůru deseti vítězství z jedenácti zápasů a prošli tabulkou WSM ligy až na čtvrté místo. Ale těch okamžiků je opravdu hodně, jednak jsou to ta vítězství, pak také práce s klukama. Převažují hlavně pozitiva. Hodně silný moment například také byl, když jsme v prvním roce porazili Budějovice 4:0 na zápasy a postoupili do baráže. Fanoušci s námi slavili a věřili nám, na to se vzpomíná velmi hezky.

Jaká byla spolupráce s realizačním týmem, ať už nejprve s Pavlem Hynkem, nebo později s Janem Srdínkem a Romanem Málkem?
S Pavlem Hynkem to bylo sice krátké, ale už jsme se znali dobře předtím, a proto jsme se rozhodli do toho jít a Slavii pomoci. Bohužel po skvělém záčátku přišel útlum a sportovní manažer se rozhodl Pavla odvolat, což jsem nesl velmi těžce a nebylo to pro mě vůbec jednoduché. Ale pak jsme nastartovali spolupráci s Honzou Srdínkem a Romanem Málkem, oba výborní bývalí hráči a poctiví pracovití trenéři, a myslím, že jsme si rozuměli, jak po profesní stránce, tak po té lidské a hrozně těžko se mi od nich odchází. Chtěl bych zmínit i kustody Pepu Janču s Alešem Drnkou, musím říct, že jsme byli celý realizační tým jak velká rodina, každý měl svoje role a plnil si je. Věřím, že zůstaneme i nadále kamarádi a přeju klukům, aby dařilo jim i celé Slavii.

Jak se vám spolupracovalo s vedením klubu?
Musím říct, že vedení nám nezasahovalo do naší práce, dostali jsme plnou důvěru s tím, že žádné problémy, ať už z naší strany, nebo ze strany vedení nebyly. Myslím si, že s námi panovala ze strany vedení spokojenost, z čehož pak vyplývalo i to, že jsme měli klid na naší práci a nebyl na nás vyvíjen enormní tlak. Pracovalo se nám dobře, v rámci možností nám byly vytvořeny velmi dobré podmínky, každý dělal co mohl.

Po odvolání Pavla Hynka se stal Razýmovým asistentem Jan Srdínko.

Co vás vedlo k odchodu do Litvínova, byla to vidina extraligového angažmá?
Když nám pan Pitter oznámil, že doposud akcionáři nezaujali stanovisko ohledně dalšího vývoje, které za představenstvo potřebuje vědět, a budou se tak muset udělat určitá úsporná opatření, vzdálila se ambice bojovat o postup do extraligy. Na druhou stranu tady mohou dostat prostor dostat mladí kluci, kteří by si měli uvědomit, že taková šance se nenaskytne každý den. Ale ta vidina postupu se vzdálila, a když přišla nabídka z extraligy, tak vyhrálo profesní hledisko a možnost pracovat v nejvyšší soutěži. Ale musím říct, že se mi v Praze a ve Slavii líbilo, takže tam hrál roli právě ten posun v kariéře.

Máte za sebou 36 měsíců v nejstarším českém klubu. Co se vám nyní vybaví, když se řekne Slavia?
Klub s velmi bohatou historií, který v průběhu let nepoložilo nic, postoupil do extraligy a dostal se až na samotnou špičku. Vzpomínám, jak jsme s Plzní proti Slavii prohráli v semifinále a pak jsme jí to vrátili v sezoně, kdy jsme získali titul. Klub zažíval velmi úspěšné roky, měl několik medailí, bohužel pak se stalo co se stalo a já věřím, že se to Slavii v budoucnu opět podaří a vrátí se na výsluní českého hokeje. Já to budu sledovat dál a určitě budu přát klubu úspěchy. Pokud bude v sezoně čas, tak se rozhodně půjdu na Slavii podívat.

Co byste na závěr vzkázal slávistickým fanouškům?
Fanoušek je každý, když se vyhrává. Když se slaví titul, tak je jich spoustu, ale já si vážím právě těch nejvěrnějších, kteří zůstali i po sestupu a chodili nás podporovat. V těchto chvílích se pozná pravý fanoušek. Cením si toho, že za náma jezdili i ven a chovali se vždycky slušně. To jsou praví fanoušci, kteří pro Slavii žijí a já bych jim chtěl za tu podporu moc poděkovat. Doufám, že mi můj odchod nebudou mít za zlé a třeba se ještě v budoucnu do Slavie vrátím a opět se potkáme.