Tomáš Vlasák ve Slavii!

P r a h a - Dnes přiletěl Tomáš Vlasák z Ruska do Prahy a ukončil tak definitivně své krátké angažmá v týmu Ak Bars Kazaň. Po šesti letech se tak můžou na trojnásobného mistra světa těšit diváci v české extralize. Zájem o jeho služby projevilo několik klubů, ale devětadvacetiletý útočník si vybral nabídku Vladimíra Růžičky a po jedenácti letech tak oblékne dres Slavie, tedy klubu kde hokejově vyrůstal. Zítra by už měl trénovat v Edenu, připravena je pro něj dvouletá smlouva.

Tomáš Vlasák

Narozen: 1.2. 1975
Post: levé křídlo
Hůl: pravá
Přezdívka: Vlasy

Trojnásobný mistr světa, velký cestovatel a mistr kliček. Udivuje svou šikovností a dokonalou kontrolou kotouče. Střílí nádherné branky, hokejem se umí bavit. První hokejové krůčky udělal v Edenu. Vždy usměvavý útočník se vrací po jedenácti letech do Slavie.

Profil Tomáše Vlasáka

Narodil se 1. února 1975 v Praze. S hokejem začínal jako pětiletý v pražské Slavii, kam ho přivedl jeho otec. V Edenu prošel všemi mládežnickými kategoriemi a ještě před dovršením dospělosti nakoukl do Áčka. Už když se ještě v košíku proháněl po ledě v dresu Slavie v 1. ČNHL, tak bylo všem jasné, že to někam dotáhne. V Edenu nezůstal dlouho, svojí kvalitou "přerostl" druhou nejvyšší soutěž. Vyhlédli si ho na severu Čech a v létě 1993 přestoupil do Litvínova. Shodou okolností postoupila Slavia hned v příští sezóně do extraligy, fanoušci tak mohli jenom litovat, že nezůstal o rok déle. Místo aby tak střílel góly za Slavii, dával je ve žlutočerných barvách Litvínova. V extralize odehrál 5 sezon, největšího úspěchu dosáhl v roce 1996, kdy se "Chemici" probojovali do finále. Po porážce od Vsetína z toho byly nakonec stříbrné medaile. Osobně se mu vydařila nejvíce sezona 1996/97, kdy obsadil v kanadském bodování extraligy celkové 3. místo za Jiřím Dopitou a Romanem Horákem.

Po úspěšném působení v naší extralize se vydal podobně jako řada jiných českých hráčů do Finska. Jeho novým klubem byl HPK Hämeenlinna. V týmu nebyl z Čechů jediný, spoluhráčem v útoku mu byl Roman Šimíček a v obraně hrál Jaroslav Nedvěd. Brzy se zařadil mezi největší hvězdy finské ligy, v kanadském bodování základní části obsadil celkové 3. místo v celé lize, těsně za Saarelou. Suverénním vítězem se stal jiný Čech, Jan Čaloun z IFK Helsinky. V playoff to HPK dotáhli do semifinále, když nejdřív vyřadili Ilves Tampere, poté už nestačili na IFK Helsinky a prohráli ve třech zápasech. Náplastí na zklamání z vyřazení byl úspěšně zvládnutý boj o bronzové medaile s týmem Lappeenranty.

Jeho výkonů ve Finsku si všimli i trenéři české reprezentace, pozvali ho na dva turnaje Euro Hockey Tour a nakonec i na mistrovství světa. V národním týmu debutoval 3.listopadu 1995 na Německém poháru proti Finsku, ale pořád se mu nedařilo protlačit do stabilní sestavy. Vše se právě změnilo v sezoně 1998/99, po jeho přestupu do Hämeenlinny. Od roku 1999 nechyběl na čtyřech po sobě jdoucích mistrovství světa, v reprezentaci zažil fantastickou sérii tří zlatých medailí v řadě a nikdo už si nedokázal představit český tým bez zručného technika. Na premiérovém MS v Norsku nastupoval v útoku s dalšími "Finy" Čalounem a Šimíčkem. Vstřelil 3 branky - v prvním utkání proti Rakousku, dále Američanům a ve čtvrtfinálové skupině dával jedinou branku při debaklu 1:6 od Rusů. Po vítězné brance Jana Hlaváče ve finále proti Finům si mohl pověsit na krk první zlatou medaili a prožít velkolepý návrat do vlasti spojenými s oslavami. A nebylo to naposledy.

I druhý rok ve službách HKP si vedl výborně, opět patřil k nejproduktivnějším hráčům ligy. V reprezentaci nechyběl ani na jednom ze 4 turnajů série Euro Hockey Tour, klubovou sezonu zakončil bronzem. V roce 2000 se konalo MS v ruském Petrohradu, což možná odradilo některé české hráče z NHL i z Evropy, a tak trenéři Augusta s Martincem počítali především množící se omluvenky. Češi tak vyrazili na turnaj s dvanácti nováčky, lídry mužstva byli především Jiří Dopita, Robert Reichel či František Kučera. Tomáš měl za parťáky v lajně posilu z NHL Václava Prospala a kapitána Reichela. Semknutý tým proplul až na jedinou porážku od Finů téměř suverénně do semifinále, kde si po boji poradil s Kanadou. V boji o zlato vyrazil vstříc nečekanému soupeři - bývalému spojenci ze Slovenska. Naši ještě s východními sousedy na velkém turnaji neprohráli a sebevědomě si počínali i v úvodu finále. V první třetině padly do slovenské klece 3 góly, nejkrásnější branku celého mistrovství obstaral Tomáš Vlasák. Krásným slalomem si vychutnal soupeřovu obranu a brankáře Lašáka v brance svvým zakončením doslova "vykoupal". Podobný kousek předvedl proti stejnému soupeři už ve čtvrtfinálové skupině. Nakonec si na turnaji připsal 4 branky a 5 asistencí, a po zásluze byl nominován do All Star Teamu mistrovství. Slováci se ke konci finále ještě zvedli, ale stejně se epicentrem oslav stalo opět Staroměstské náměstí v Praze.

Po dalším úspěchu uvízl v zámořské síti klubu Los Angeles Kings. Od vedení "Králů" se mu dostalo ujištění, že s ním napevno počítají do prvního týmu. Hovořilo se i o tom, že sám trenér Andy Murray si ho vybral. Uvěřil všeobecnému dojmu, že by měl mít v klubu dobré vyhlídky a sezonu si maloval růžově. V L.A. Kings dokonce uvažovali o tom, že ho dají do elitní lajny ke Slovákům Žigmundu Pálffymu a Jozefu Stümpelovi. Jenže vše hned na počátku zhatilo to, že Stümpel neměl podepsán kontrakt a Pálffy se v přípravě zranil. Tomáš se tak přesunul do třetí či čtvrté lajny, kde nastupují většinou bitkaři. Vlastní psychika šla dolů, pořád ale zůstala touha vše zlomit. Nakonec nastoupil v NHL k deseti utkáním, vstřelil jednu branku a na tři přihrál. Do hry byl posílán nepravidelně, po delších pauzách a na ledě strávil v průměru tak šest minut. Později byl poslán na farmu do Lowellu, od svého zámořského angažmá očekával potíže, ale přesto ho postoj "Králů" zaskočil. Na farmě začaly vrcholit myšlenky na návrat. Tomáš je jemným technikem, je mu vlastní kombinační hokej, jenže o tom si mohl jenom nechat zdát. Neměl nikoho, s kým by si dal přihrávku, každý tam hrál jen na sebe, s touhou prosadit se do prvního týmu. Navíc se k tomu přidaly mimohokejové problémy, pobýval v Lowellu sám na hotelovém pokoji, manželka zůstala v L. A. a navíc byla v sedmém měsíci těhotenství. Nebylo tedy divu, že mu brzy došla trpělivost a vrátil se do Evropy.

Po návratu nemusel mít obavy, že by neměl kde hrát. Dostal spoustu nabídek, zájem měla snad polovina klubů z extraligy, mezi nimi i Slavia. Nakonec si vybral tu z Hämeenlinny. O návratu do týmu HPK rozhodlo to, že už tamní prostředí dobře znal a dobře se tam i cítil. A jak sám přiznal, nezanedbatelnou roli v tom hrála i finanční stránka. Hned po příletu z Ameriky dostal pozvánku na turnaj Baltika Cup, což byla velice potěšující zpráva. Postupně zapomínal na blbou náladu a v Novém roce začínal s "čistým stolem". Dohrál sezonu ve Finsku a poté se mohl těšit na své už třetí mistrovství světa. Na šampionátu v Německu se dostal do útoku s dnes už ex-slávistou Viktorem Ujčíkem a zlínským tahounem Petrem Čajánkem. Řada subtilních techniků si vedla od počátku výborně, Tomáš si sám pochvaloval, že má opět možnost zahrát si typický český hokej. Třetí zlatá medaile v řadě byla velkou odměnou za rozpačitou sezonou. Dalo by se říci - konec dobrý, všechno dobré.

Znovu dostal nové nabídky, zájem o něj byl v Rusku, kde nabízeli hodně lukrativní smlouvy. Na rozdíl třeba od Patery s Martinem Procházkou ještě odolal a dal přednost švýcarskému klubu Ambri - Piotta. Poznal tak další kout světa, v týmu se potkal se slovenským útočníkem Róbertem Petrovickým, s nímž také nastupoval v jedné lajně. Navíc klub vedl český trenér Rostislav Čada. Po zlatém hattricku z MS vyzněla nová reprezentační sezona už húře. Nejdříve přišlo zklamání z nenominování na olympijské hry v Salt Lake City, kde nakonec vypadli Češi ve čtvrtfinále s ruským týmem. Vše se opakovalo na MS ve Švédsku, tentokrát už s Tomášovou účastí. Že by však na reprezentaci zanevřel, to se dá s určitostí vyloučit.

Další dvě sezóny působil v ruském týmu Avangard Omsk, zájmu z Ruska už tentokráte neodolal a podepsal jednoletou smlouvu, kterou po úspěšném prvním roce prodloužil. K jeho rozhodnutí odejít do Omsku jistě přispěl fakt, že v mužstvu potkal krajany Patera s Procházkou, navíc novými trenéry se stali Ivan Hlinka a Radim Rulík. Finanční stránka hrála určitě také svou roli. Druhý rok zůstal v Omsku už jen s Pavlem Paterou a spolu získali mistrovský titul v ruské superlize.

Po dvou letech strávených v Omsku myslel už na návrat do české extraligy, ale nechal se ještě zlákat nabídkou Kazaně. Potkal se tam s dalšími krajany - bývalým útočníkem Sparty Jaroslavem Hlinkou a trenérem Vladimírem Vůjtkem. Idylka však netrvala dlouho, po návratu ze Světového poháru nedostával téměř příležitost hrát, český kouč měl dokonce od vedení klubu přikázáno oba krajany-reprezentanty nestavět do zápasů. Když byl po několika duelech odvolán trenér Vůjtek, nachýlil se čas i k odchodu Tomáše Vlasáka.

Po šesti letech strávených v zahraničí se tak rozhodl k návratu domů, jako pozitivum bere i fakt, že teď si více užije své rodiny, především nedávno narozeného druhého potomka. Po čtyřleté dcerce mu nyní dělá radost i malý syn. Jeho kroky tedy vedou na Slavii, jejíž dres oblékne po jedenácti letech. Už v minulosti prohlásil: “Jednou bych se hrozně rád vrátil do Slavie. Je to klub, kde jsem vyrůstal, kde jsem se naučil hokej, kde jsem se vždy cítil dobře. Táta mě kdysi přivedl do Edenu a po něm to srdíčko asi skutečně trochu sešívané mám.“ Svá slova nyní naplnil i činy, ve Slavii stráví minimálně příští dvě sezóny. Lákal ho třeba Martin Ručinský do Litvínova, ale svou roli při rozhodování sehrál určitě i fakt, že v Praze je Tomáš Vlasák doma.

Statistiky

Sezóna   Klub                              Z   G   A   B  TM
1992-93  SK Slavia Praha (1.liga)         31  17   7  24   -
1993-94  HC Chemopetrol Litvínov (E)      41  16  12  28   -
         HC Chemopetrol Litvínov (E,p-o)   4   0   0   0   -         
1994-95  HC Chemopetrol Litvínov (E)      35   6  14  20   4
         HC Chemopetrol Litvínov (E,p-o)   4   0   0   0   4
1995-96  HC Chemopetrol Litvínov (E)      35  11  22  33   -
         HC Chemopetrol Litvínov (E,p-o)  16   5   5  10   -
1996-97  HC Chemopetrol Litvínov (E)      52  26  34  60  16
1997-98  HC Chemopetrol Litvínov (E)      51  22  22  44  40
         HC Chemopetrol Litvínov (E,p-o)   4   1   2   3   2
1998-99  HPK Hämeenlinna (FIN1)           54  28  29  57  36
         HPK Hämeenlinna (FIN1,p-o)        8   2   9  11   0
1999-00  HPK Hämeenlinna (FIN1)           48  24  39  63  63
         HPK Hämeenlinna (FIN1,p-o)        8   3   4   7   6
2000-01  Los Angeles Kings (NHL)          10   1   3   4   2
         HPK Hämeenlinna (FIN1)           27   6  12  18  10
         Lowell Lock Monsters (AHL)        5   0   1   1   5
2001-02  HC Ambri-Piotta (SUI1)           42  21  22  43  39
2002-03  Avangard Omsk (RUS1)             48  19  27  46  42
         Avangard Omsk (RUS1,p-o)         12   1   6   7   6
2003-04  Avangard Omsk (RUS1)             60  13  31  44  47
         Avangard Omsk (RUS1,p-o)         10   0   1   1  10

Celkem   Nejvyšší soutěž ČR              242  87 111 198   -
         NHL                              10   1   3   4   2

Draft NHL:
1993     Los Angeles Kings (120.celkově)

Reprezentace:
1992     ME U18 (Norsko) - 1.místo         5   2   3   5   2  
1993     ME U18 (Polsko) - 3.místo         6   5   7  12   8  
1994     MS U20 (Česko) - 5.místo          7   3   1   4   2  
1999     MS (Norsko) - 1.místo            10   3   2   5  16  
2000     MS (Rusko) - 1.místo              9   4   5   9   0  
2001     MS (Německo) - 1.místo            9   2   4   6   4  
2002     MS (Švédsko) - 5.místo            7   3   3   6   0