Od 7. prosince je na marodce se zraněným ramenem, které ho ještě pěknou řádku dní na led nepustí. Jeho spoluhráči mezitím dřou v úzkém počtu a statečně sbírají body. Šikovný forvard Jaromír Kverka jim drží palce, zároveň je ale velmi smutný. „Je hrozné koukat na zápasy jen z tribuny. Vím, že bych v současné situaci dostal hodně prostoru.“ Podporu v těžkých chvílích získává mimo jiné od svého otce, bývalého úspěšného hokejisty.

Už více než měsíc laborujete s pochroumaným ramenem. Jak se vám zranění přesně přihodilo?
Mám s ramenem problém už od začátku sezóny, kdy se mi trochu seklo. Bolest se postupně stupňovala a v listopadovém zápase v Přerově jsem se špatně chytnul protihráče a v rameni mi křuplo. Tím byla způsobena moje třízápasová absence v této části sezony.

Diagnóza ze strany lékařů asi nebyla moc příjemná...?
Byl jsem na magnetické rezonanci, kde vyšlo najevo, že rameno není v pořádku a možná bude potřeba operace.

Pak jste ale ještě do zápasu naskočil. Doposud poslední duel jste odehrál až 7. prosince proti Jihlavě.
Ano, dával jsem tomu pak ještě šanci, ale po první třetině zápasu s Jihlavou jsem definitivně usoudil, že hrát s ramenem nemůžu.

Jak se situace vyvíjela dál? Podstoupil jste operaci nebo jste rameno léčil klidem?
28. prosince jsem byl na operaci a teď mám od lékařů přikázán úplný klid na šest týdnů.

Udržujete se i při rekonvalescenci nějakým způsobem v kondici?
Chodím do posilovny, kde jezdím na kole. Snažím se být hodně v pohybu, abych nepřibral, celkově toho ale moc dělat nemůžu.

Na kdy odhadujete svůj návrat na ledové plochy?
Myslím, že bych se mohl vrátit na začátku března, záleží, jak se bude klukům dařit v play-off. Určitě si chci ještě v letošní sezóně zahrát.

Máte pocit, že jakožto útočník menší postavy jste více terčem důrazné hry urostlých obránců soupeře?
To bych neřekl, beci to naopak mají těžší, protože jsem hbitější a mrštnější.

Start do sezóny se povedl, o to větší škoda toho zranění, lituje Kverka

Čím teď nejčastěji trávíte čas, když nemůžete hrát ani trénovat?
Občas vážně propadám depresím. Snažím se být co nejvíce s přítelkyní, to mi pomáhá, jinak bych se z toho zbláznil. Chodím se také koukat na zápasy a tréninky spoluhráčů a sleduji často další zápasy extraligy a WSM ligy.

Na zápasy Slavie můžete prozatím koukat jen z tribuny. Jak vám při tom je?
Je to hrozné, obzvlášť když se teď hraje pouze na tři útoky a vím, že bych si hodně zahrál. Moc rád bych klukům pomohl.

Jak byste zhodnotil své dosavadní výkony v sešívaném dresu?
Začátek byl super, pak se bohužel zúžil kádr, odešli i kluci, kteří mi hodně pomáhali. Ale znovu jsme se potom dokázali nastartovat a získávat výhry. Bohužel pak přišlo to zranění. Nyní se proto neupínám k ničemu jinému než k návratu na led.

Do Edenu jste přišel před letní přípravou, vyhovovaly vám tréninkové dávky?
Letní příprava byla vážně skvělá. Trenérský tým v čele s kondičním trenérem nás kvalitně připravil, mělo to vysokou úroveň.

S jakým spoluhráčem z kabiny jste momentálně nejvíce v kontaktu?
Často si píšeme nebo telefonujeme s Jirkou Rysem. Probíráme hodně hokej, Slavii.

Váš otec je bývalý extraligový útočník, radíte se s ním o své současné situaci?
On nikdy vážněji zraněný nebyl, takže o zranění ani tolik ne. Ale jinak se o hokeji bavíme každý den. Radí mi, v čem bych se měl zlepšit.

Působili jste společně dlouho v Karlových Varech, tatínek je tam nyní sportovním ředitelem. Kolik vám toho dal ve vašem hokejovém vývoji?
Hrozně moc, především v dorosteneckých kategoriích, kdy se láme kariéra mladých hokejistů. Jsem mu za to vděčný.