Slávistické srdce nechce do továrny na čokolády
Má na starosti nábory dětí, z nichž jednou vyrostou slávistické hvězdy. Vybírá trenéry pro všechny nižší kategorie až po 5. Třídu. Vede za Slavii jednání týkající se uvolnění či získání mladých hráčů na přestup nebo hostování. Vyřizuje veškerou administrativu na svazu. Jeho "rozpisy ledu" rozhodují o tom, kdo kdy bude hrát, kdo kdy hraje zápas. Zajišťuje rovněž organizačně dopravu na zápas a další kompletní servis. Kromě toho působí jako asistent u mužstva dorostu. To všechno jsou funkce sekretáře mládeže dvaatřicetiletého Františka Pomahače, jehož významnou charakteristikou je také ryze slávistické srdce.
Po třech letech v Kralupech dostalo přednost vysokoškolské studium a Pomahač ukončil závodní kariéru. "Mým největším hráčským úspěchem bylo čisté konto proti Spartě v mladších žácích v roce 1981. Vyhráli jsme tehdy 7:0 a já zlikvidoval Petru Hrbkovi tři samostatné nájezdy. Vsadil jsem se před zápasem s tátou, že když vychytám nulu, přestane kouřit," vzpomíná ochotně Pomahač, který začal získávat první zkušenosti s trénováním v roce 1989.
"Byl jsem vytížený hraním, víceméně jsem jen pomáhal. Teprve od roku 1997 jsem trénoval svojí třídu jako hlavní trenér. Po smrti pana Jaroslava Beránka jsem v březnu převzal jeho funkci sekretáře mládeže," popisuje. Vloni trénoval pátou i šestou třídu a nyní působí v roli asistenta trenéra dorostu, kde pomáhá Petru Novákovi.
František Pomahač považuje své zaměstnání hlavně za svůj koníček. Určitě by nechtěl svůj život strávit sezením někde v kanceláři. "Víte, po škole spousta lidí hledá, co jednou bude v životě dělat. Lidé si často vybírají to, co jim přijde pod ruku a v dané chvíli se to jeví nejvýhodnější. Takhle se třeba dostanou lidi do továrny na čokolády a přitom v životě žádnou nejedli. Tady jsou jenom lidi, kteří chtějí dělat hokej. I když jsou dobří nebo špatní, spojuje je láska k hokeji," popisuje svoji životní filosofii Pomahač, jehož trenérskýma rukama prošel v mladším dorostu i současný brankář reprezentace Roman Málek.
