S Hertlem v týmu bych si věřil na první šestku, říká Vladimír Růžička

Sezonu plnou zvratů mají za sebou hokejisté Slavie, kteří se po úvodních kolech vyhřívali na špici, nakonec ale museli svádět tuhý boj o postup do play-off. Z něj vypadli už v předkole s Pardubicemi, rozhodně se však nemají za co stydět. V podobném duchu mluví i odcházející trenér a klubová legenda Vladimír Růžička, jenž v příštím ročníku povede národní tým.

Jak byste s odstupem času zhodnotil uplynulou sezonu? Začátek vypadal skvěle, pak se situace zhoršila...
Úvod jsme měli parádní, dokonce jsme bodovali i v utkáních, kdy se nám moc nevedlo. Pak tam ale přišla série porážek a začali jsme padat dolů. Nechci to používat jako výmluvu, ale měli jsme užší kádr, a když z něj vypadli hráči jako Jarda Bednář nebo Petr Kadlec, plnohodnotnou náhradu jsme za ně neměli. Co mě ale mrzí ještě víc, je fakt, že se nám v zimě nepovedlo vyhrát třeba tři čtyři zápasy v řadě. Po každé výhře přišla většinou hned porážka, což určitě nebylo dobré, navíc jsme hráli snad sem zápasů v řadě venku. O to víc jsem rád, že jsme se do play-off nakonec prokousali.

Postup přes Pardubice se zdál být hodně blízko...
Určitě jsme soupeři nedali nic zadarmo. Pardubice zkrátka využily toho, že hrály pátý zápas doma. Dřív to většinou vycházelo tak, že jsme ty rozhodující zápasy v play-off hráli doma my a nějak jsme to zvládli, ale venku je to obtížnější. Pro mě je podstatné, že hráči nechali na ledě všechno. Teď už nám nezbývá než soupeři pogratulovat k postupu.

Bylo tedy předkolo stropem současného týmu?
Chtěli jsme víc. Každý z nás se chtěl dostat aspoň do čtvrtfinále, ale co si budeme povídat, k tomu potřebujete i jistou dávku štěstí. A to nás začalo na konci sezony malinko opouštět. Najednou jsme začali dostávat smolné góly, které se nám v úvodu ročníku vyhýbaly, my sami ale nebyli schopni v útoku trefit prázdnou bránu, přehodit beton brankáře... Takové situace přitom často rozhodují. A další věcí je pak to, že s týmy kolem nás jsme na konci základní části prohrávali. Kdyby tomu tak nebylo, naše pozice v play-off by byla asi lepší.

V létě přišlo do týmu hodně nových posil. Splnily vaše očekávání?
Tak hlavně bych řekl, že sem všichni noví kluci celkem zapadli. Od celého týmu jsem chtěl vidět především bojovnost, což se povedlo. Někdy to tak možná ani nevypadalo, ale mužstvo pracovalo nadoraz. A myslím, že i letní posily v létě viděly, že jádro je tu kvalitní.

Kdyby v létě zůstal Tomáš Hertl, byl by kádr ještě nabitější...
Tak to je jasné. Ale chci říct jednu věc, já jsem Tomášovi v odchodu nijak nebránil. Jen jsem řekl svůj názor, který se třeba nemusel každému líbit, ale já už jsem holt takový. Co myslím, to řeknu. Někdy je to dobře, někdy ne, ale tohle neřeším. Věděl jsem, že po sportovní stránce nám Tomášův odchod ublíží. Jeho hokejový potenciál je obrovský, navíc by měl k sobě Jardu Bednáře. Ale odešel do NHL a takového hráče je hrozně těžké nahradit. Musely by se na to vynaložit velké finanční prostředky, ale rozhodnutí bylo takové, že se to neudělá. A já to respektoval.

Na jaké mety byste si s Hertlem v týmu vlastně věřil?
Pokud by Tomáš zůstal, bral bych za zklamání, kdybychom se nedostali do první šestky. Ovšem tohle je těžké takhle říct. Tomáš se tady mohl zranit stejně jako v NHL.

A je něco, co byste během sezony teď udělal třeba jinak?
Tak chyby dělá každý, trenéři i hráči. Já třeba vím, že dnes bych nechal víc chytat Adama Svobodu. Dominik Furch měl skvělý úvod sezony a my jsme toho chtěli co nejvíc využít, ale teď vím, že jsem ho měl občas nechat odfrknout a nechat chytat Adama.

O národním týmu, o nové roli ve Slavii nebo o vzpomínkách na čtrnáctileté působení na střídačce A-týmu vypráví Vladimír Růžička v druhé části rozhovoru, která vyjde v příštích dnech.