Dostat se v devatenácti letech do samotného čela fanklubu, to se jen tak někomu nepodaří. Michael Tomeš, kterému v kotli nikdo neřekne jinak než Majk, v tom ale umí chodit. Ve funkci předsedy začíná šestou sezónu a již předtím působil čtyři roky jako místopředseda. Co všechno už se Slavií zažil?

Michael "Majk" Tomeš se v osobním životě živí jako fotograf

Jak dlouho již fandíte Slavii?
Fandit Slavii mě naučil můj dědeček, když mi bylo asi deset let. Ve třinácti jsem poté poprvé navštívil derby Sparta – Slavia v Holešovicích a dvě sezóny před prvním titulem jsem začal pravidelně chodit Edenu.

Jak jste se dostal do vedení fanklubu? Měl jste předtím ještě jiné funkce než předseda?
Byl jsem předtím čtyři roky jako místopředseda. Když jsem začal chodit do Edenu, tak skupina lidí, která se starala o fandění, nebyla příliš početná. Takže lidé se začali více sbližovat a seznamovat. Já se v té době začal bavit s tehdejší předsedkyní Álou, která po pár letech sháněla někoho do vedení. Takhle jsem se k tomu vlastně dostal. Nejprve jsem začal bubnovat a pak už to šlo ráz na ráz.

V kolika letech jste byl zvolen jako místopředseda?
Bylo mi patnáct let, takže jsem z toho byl docela vyjukaný. Vlastně v době, kdy se o tom začalo uvažovat, mi bylo teprve čtrnáct. Takže se pak ještě čekalo, až mi bude alespoň těch patnáct let.

Funkce předsedy vám zabere hodně času…

Jak moc vám zasahuje vaše funkce do osobního života, když pomineme samotné zápasy?
Jenom přípravy na jednotlivé zápasy zaberou dost času. Odvíjí se to od náročnosti samotného utkání. Někdy jdeme do haly čtyři hodiny před začátkem, někdy nám stačí třeba jen hodina. Do toho patří přípravy různých choreografií. Mimo zápasy pak člověk řeší prakticky denně různé maily, věci na Facebook, články na web, komunikaci s klubem a samozřejmě administrativu. Takže času to spolkne opravdu docela hodně.

Jezdíte často na výjezdy?
V minulosti jsem jezdil častěji, ale letos jsem měl i hodně focení, takže jich bylo méně. Myslím si, že jich mohlo být tak deset až patnáct.

A co na to říká vaše přítelkyně, zajímá ji také sport a Slavia?
My jsme se vlastně přímo na hokeji seznámili, tak jí to naštěstí také dost zajímá. Takže já jsem Slavii vděčný i za náš vztah, že to spolu máme tak hezké (směje se).

Jaké aktivity vyvíjí fanklub během “okurkové“ sezóny?
Popravdě řečeno, letošní přestávka je trošku jiná, než byly ty předchozí. Většinou bývaly nějaké rozlučky se sezónou nebo setkání s hráči. Po letošní sezóně nikdo z nás neměl úplně chuť něco organizovat. Ale proběhla valná hromada, se kterou bylo dost zařizování. Během srpna bychom chtěli naplánovat schůzku s vedením klubu, ideálně formou nějaké besedy. Mimo jiné také nedávno proběhlo setkání fanklubů, kterého se zúčastnilo i několik slávistů.

U dětí bude tvrdá sešívaná výchova

Jaké máte se Slavií nejhezčí vzpomínky?
Tak pochopitelně první titul ještě v Edenu. Vzhledem k tomu, že jsem to prostředí ještě tolik neznal, jsem z toho byl docela paf. Navíc se to příliš nečekalo, takže euforie z titulu byla ještě větší. Dále si hodně pamatuji výjezd na čtvrtfinále 2011 v Liberci, kde jsme otočili rozhodující sedmý zápas a vyhráli jsme 4:3 v prodloužení (pozn. autora: 5. minut před koncem prohrávala Slavia 1:3). A samozřejmě finálové zápasy s Energií ve vyprodané O2 aréně a následný titul. Ale těch vzpomínek je strašně moc.

Ve volném čase se Michael Tomeš (první zprava) věnuje i fotbalu. Pochopitelně v sešívaných barvách.

Je po vás po sestupu trochu utěšující, že se červenobílí vrací do Edenu?
Myslím si, že pro většinu slávistů je to dobrá zpráva. Vracíme se do Edenu, kde to máme všichni rádi, je to náš domov. A není to jenom o Edenu jako takovém, ale i samotné čtvrti, o Vršovicích, kam Slavia patří. Věřím tomu, že si teď na hokej najde cestu spoustu fanoušků právě z okolí Vršovic, kteří třeba do Libně nejezdili.

Jak jste vnímal letní pohyby v kádru Slavie, co vás nejvíc překvapilo?
Samozřejmě jsem to pozorně sledoval. Nejvíce mě překvapil odchod Marka Tomici, u kterého jsem věřil, že zůstane. I když jsem se bavil s panem Pittrem, tak jsme oba dva věřili, že někteří hráči už nebudou mít potřebu odcházet. Bohužel, kromě Pavla Kolaříka z těch zkušených a starších hráčů už nikdo nezůstal. O hráčích, kteří přišli, člověk v mnoha případech zase tolik neví. Ale rozhovor s panem Bukačem mě utvrdil v tom, že Slavia půjde nahoru.

Plánujete vést ke Slavii i své případné budoucí potomky, nebo necháte rozhodnutí na nich?
To je naprosto jasné. Dostanou členství ve fanklubu hned, jak se narodí a poté začne tvrdá sešívaná výchova. Věřím, že je to chytne a že budou dál v rodině držet jméno Slavie.