Nikdo zápasy nevypouštěl, komentuje Ronald Knot zpackané MS U18

Český tým měl na šampionátu osmnáctiletých červenobílou posilu. Obránce Ronald Knot, opora slávistické juniorky, zhodnotil po závěrečné výhře nad Lotyšskem letošní šampionát. Zároveň vyjádřil, jak moc si váží toho, že může reprezentovat Českou republiku.

Jak se ti celkově líbila organizace letošního šampionátu?
Myslím, že to vyšlo moc pěkně. Ubytování bylo skvělé. Z mého pohledu se to letos zvládlo. Místní pro nás dělali, co nám viděli na očích. Nenastali žádné rozruchy nebo komplikace.

Dokázal by si popsat, jak se lišilo uplynulé mistrovství od jiných mezinárodních turnajů, co jsi absolvoval?
Ty do šestnácti nebo sedmnácti let se s mistrovstvím světa nedají porovnávat. Takhle oficiální rozhodně nebyly. Možná se šampionátu trochu přiblížil turnaj, který byl na začátku roku v Břeclavi, ale přece jenom, mistrovství je mistrovství.

Byl jsi před startem šampionátu nervózní?
Tak určitě jsem byl, jako každý v týmu. Pro většinu z nás to byla první opravdu velká zkušenost. Člověk si ale rychle zvykne a pak už je to příjemné.

Z proher plyne pochmurná nálada, přesto, jaký tu byl kolektiv?
My se vesměs všichni známe z předešlých kempů. Sice tady bylo pár nových kluků, ale nakonec jsme si jako parta sedli. Po prohraných utkáních jsme si vždy všechno v klidu vyříkali. Přes nepříznivé výsledky jsme tu byli všichni zadobře.

Jak dlouho před mistrovstvím jsi tušil, že by se tvé jméno mohlo v konečné nominaci objevit?
Na to jsem nemyslel. Ten výběr se tvořil hodně dlouho. Dva roky všechno směřovalo k tomuhle mistrovství. Za tu dobu se v reprezentačním výběru protočilo kolem šedesáti hráčů. V posledním kempu před mistrovstvím nás bylo 45 a ten počet se postupně zužoval. Každý se snažil, aby se sem dostal a mně se to nakonec povedlo, takže jsem za to moc rád.

Jak se lišila tvoje týmová role v národním týmu od té, co máš ve Slavii?
Jak nám říkal trenér, každý musí svou roli v týmu přijmout. Někdo hraje víc, někdo míň. Každý nemůže počítat s tím, že dostojí své klubové pozici. Pro týmový úspěch by všichni měli přijmout svou roli a nehrát jen na sebe. Jinak, ve Slavii jsem zvyklý možná víc hrát přesilovky. Záleží ale jak kdy, není to tak v každému utkání.

Jak by si okomentoval tažení českého týmu na MS?
Doufali jsme, že na domácím šampionátu se dostaneme někam dál. V dnešní době pořád nemůžeme porážet ta silná mužstva, ale jednou za čas to jde. Po úvodním vítězství nad Dány byla v týmu pohoda a věřili jsme, že bychom mohli postoupit. Sice nám nevyšlo následující utkání proti Američanům, ale na Kanadu jsme si i tak věřili. Zápas jsme si ale prohráli vlastní nedisciplinovaností. Dovršením obrovského zklamání byla porážka od Finů. V Čechách jsme chtěli všichni uspět o to víc. Bohužel to nevyšlo. Poté jsme museli skousnout skupinu o udržení, která je psychicky velmi náročná, ale zvládli jsme jí, za což jsme rádi.

Co říkáš na slova o tom, že český tým do zápasů nechodil s patřičným nasazením?
Nemyslím si, že by se na to někdo vykašlal. Ale výsledky, to už je věc druhá… Hodně se mluvilo o tom, že někteří hráči do toho nedávali srdce a nehráli naplno, ale to bych neřekl. Pro všechny kluky na šampionátu bylo mistrovství oceněním za jejich celosezonní práci. Pochybuji, že by si reprezentační zápasy dovolili vypustit.

FOTO: Rostislav Pfeffer - www.reklamafoto.cz