Ve výčtu úspěchů Jana Holého možná chybí extraligové tituly, starty v zámoří či jiné zdary, na které mohou vzpomínat ostatní sešívané opory. Skleslý z toho ale slávista být nemusí. Velké milníky má totiž stále před sebou. Teprve dvaadvacetiletý obránce sbíral zkušenosti hlavně na západě Čech. Pochvaluje si ale i první „mimoplzeňskou“ štaci v Edenu.

„Je to super tady. Nemůžu si stěžovat, už druhý rok to funguje dobře,“ vypráví Jan Holý spokojeně o angažmá v pražské Slavii. To je zároveň jeho první zkušeností s hokejem mimo západní Čechy.

„Zápas s Ruskem za osmnáctku. To jsem dal gól. Celá rodina u toho byla. To bylo super.“

První hokejové krůčky stejně jako zápasy za dorost a juniorku se odehrály v Plzni. Ofenzivně laděný a šikovný obránce si rychle našel místo na důležitých postech plzeňských mládežnických výběrů. „Měli jsme tam super partu. Byli jsme silný ročník,“ uvedl Holý.

Úspěchy tak na sebe nenechaly dlouho čekat. „Vyhráli jsme i pár titulů. Pár medailí zacinkalo. Vidím teď, že dost kluků hraje po republice v různých týmech, což je super. Vyzdvihl bych třetí místo s juniorkou. Byl tam ale i titul v dorostu.“

Stabilní výkony v plzeňské mládeži oslovily i trenéry reprezentcí. Jan Holý tak odehrál několik zápasů za národní tým – za výběr do šestnácti let a za osmnáctku. „Pár zápasů jsem tam odehrál. V paměti mám zápas s Ruskem za osmnáctku. To jsem dal gól. Tuším, že se hrálo v Třemošné. Celá rodina u toho byla. To bylo super,“ vzpomíná sešívaný bek.

První zápas v ELH

Kromě zápasů v plzeňské mládeži se odvážil i na „výlet“ do jiných celků. Až do angažmá ve Slavii však Holý mimo Plzeň nastoupil jen v Klatovech, které jsou partnerským klubem Škodovky. Dvě sezony nazpět platil v Klatovech za důležitý článek sestavy. V roce 2016 přispěl 28 body (4+24, ve 30 zápasech) postupu do play off. Tam ale i přes dalších pět Holého bodů cesta Západočechů skončila (prohra 1:4 s Kobrou Praha).

Úspěch v podobě průměru bodu na zápas zaznamenali i v mateřské Plzni. Obránce Holý si tak záhy odbyl premiéru v extralize. V pouhých osmnácti letech! „Bylo to super. V Plzni v tu dobu hrál Tomáš Vlasák a Martin Straka. První zápas se hrál na Kladně, si myslím. Vyhráli jsme 1:0,“ usmíval se.

Ze třinácti startů za plzeňské áčko zatím nekápl jediný bod. Čekání by rád ukončil třeba letos, jelikož za Plzeň nastoupil už dvakrát i v tomto ročníku soutěže. Cesta k prvním extraligovým bodům je ale trnitá. Holý musí spoléhat na to, co umí nejlépe…

Rozehrávka a dělová střela

„Mazel rodiny,“ říká Holý o čtyřnohém příteli.

„Moje hokejová přednost? Asi rozehrávka, snažím se to dávat přesně na útočníky. Hlavně jim to dávat do co nejlepších pozic. Ani tu střelu ale nemám špatnou,“ začala popisovat ránu, kterou od modré čáry vyslat bezpochyby umí. „Jen se letos mockrát nepovedla,“ usmíval se lehce zahořkle.

„Střílím hodně. Na trénincích to zkouším. Speciální přípravu jsem tomu ale nedával,“ vysvětluje. Najít totiž v hokejovém životě volný čas navíc, není snadné.

Prostor na odreagování od hokeje si ale musí najít každý. Co nadchlo Jana Holého? „V létě chodím na golf. Začal jsem asi tak dva roky nazpět – s tátou v Plzni, který už golf provozuje delší dobu. Zkouším ale samozřejmě všechny různé sporty. Fotbal, basketbal… Někdy zajdu do kina, posedět na kafe.“

Potěšení přináší ale i čtyřnohý mazlíček. Navíc ne ledajaký. „Máme doma shibu. To je plemeno z Japonska. Sestra si ho koupila. Skvělý pes, mazel rodiny!“ uzavírá Holý s úsměvem.