Přestože slávisté odešli z domácího kolbiště poraženi, mohl oslavit jedno malé vítězství. I když by ho Marek Ryzák nejspíš okamžitě vyměnil za triumf, měl možnost zakusit krátký pocit neskutečné euforie. Po faulu na svou osobu proměnil trestné střílení a zaznamenal první branku kariéry za sešívané áčko. Odchovanci červenobílých barev se splnil velký sen. A měl i velkou radost z toho, že s ním emotivní moment prožila přímo na stadionu také jeho rodina. Svou trefu pak poslal tatínkovi. "Jsem rád, že u toho byli. Gól bych chtěl věnovat tátovi." Na druhé straně ho mrzela těsná porážka. "Cílem bylo vyhrát, bohužel se to nepovedlo," smutnil.

Prostějov si z Edenu odvezl všechny body a šňůra domácích výher skončila. Jak prohraný zápas s Jestřáby zhodnotit?
Z naší strany to určitě nebyl ideální zápas, hlavně první třetina. Nebylo to dobré, nechali jsme soupeře, aby se dostal do tlaku. Pak nás měla nakopnout přesilovka pět na tři, která trvala asi dvě a půl minuty. Tu jsme ale bohužel neproměnili a to podle mě byl klíčový moment zápasu.

Po bezbrankovém začátku jste v úvodu druhé periody inkasovali dva rychlé góly. Čím si takový výpadek zdůvodnit?
Někdy se to takhle seběhne. První gól jsme dostali z přesilovky, při druhém se tam odrážel puk, až se dostal mezi kruhy k útočníkovi, který přijel z druhé vlny a přesně vypálil.

Soupeř vám kvůli vlastní nedisciplinovanosti nabídl prostor ke změně skóre. Toho jste však nevyužili. Jak jste sám říkal, neproměněné přesilovky byly asi hodně zásadní, že?
Určitě. Přesilovka pět na tři by se měla využít. To by mělo být pravidlem. Kdo nepromění takovou přesilovku, nemůže vyhrát. Obzvlášť když trvala takhle dlouho.

Co při takřka šestiminutové hře v početní výhodě chybělo k tomu, abyste vsítili kýžený gól?
Asi drajv do branky. Zbytečně jsme se snažili vymýšlet velký hokej. Asi se mělo víc střílet, tlačit se na dorážku.

Nervozita před nájezdem? Ne. Věděl jsem, co udělám, říká Ryzák

Sešívaným se nakonec podařilo snížit díky trestnému střílení, které bylo odpískáno po faulu na vaši osobu. Byl jste před jeho exekucí nervózní?
Že jsem byl nervózní, bych ani neřekl. Určitě nejsem nájezdový mág. Věděl jsem, co udělám. Odmala mi říkají – hlavně nemíchej – takže jsem věděl, že pojedu vystřelit. Jenom jsem počkal na jeho pohyb, on mi kleknul, takže jsem to zavěsil nahoru.

Díky proměněnému nájezdu jste vsítil svou první branku za Slavii v dospělém hokeji. Navíc to byl kontaktní gól. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Měl jsem radost, protože to byla moje branka za slávistické áčko. Na Slavii jsem vyrostl a vždycky jsem si takový sen chtěl splnit. Jsem rád, že u toho byla i rodina. Hlavně tatínek, kterému bych ten gól chtěl věnovat.

Trefu jste nezapomněl oslavit před domácím kotlem. Byl to pro vás asi hodně emotivní moment…
Samozřejmě. Byla to velká euforie. Člověk tam řve jako blázen. Nedá se to popsat.

Oddechl jste si po úspěšné exekuci? Kontaktní gól dal naději, selhání naopak mohlo tým ještě víc položit.
Byla to šance na gól. Já jsem do ní šel s čistou hlavou a jsem rád, že to vyšlo. Samozřejmě je jasné, že když člověk promění nájezd za takového stavu, tým to nakopne. I toho hráče samotného.

Trestné střílení vyplynulo z útočného výpadu, na který sis jako obránce troufl. Pokládáš se tedy spíš za ofenzivnější typ beka?
Abych řekl pravdu, vždycky jsem spíš byl defenzivní bek. Teď co jsem se vrátil domů ze Slovenska, se snažím hodně útočit. Pomáhá mi k tomu i fakt, že mám střídavé starty na Kobru. Když nehraju tady, tak hraju tam. Tam se hraje ofenzivnější hokej, a proto se snažím hodně útočit a převádět to i sem.

Drtina i Novák chyběli. Zas je to šance pro ostatní, ví sešívaná čtyřka

Když se vrátíme zpátky k samotnému zápasu, tak v jeho závěru jste si vytvořili slušný tlak. Jaká v tu chvíli byla atmosféra na střídačce?
Byla tam určitá euforie. Člověk ví, že je to o gól. Dvě minuty do konce a výhoda jednoho hráče. Každý se snaží nějak nehecovat. Všichni máme v zápase jeden cíl – chceme vyhrát. V tomhle případě jsme chtěli vyrovnat. To se nám bohužel nepovedlo.

Zkusili jste i hru v šesti bez brankáře a vytvořili před brankou soupeře slušný závar. K vyrovnání chybělo málo. Těsná prohra proto asi hodně zamrzí.
Mrzí nás to hodně. Třeba Pája Kolařík tam ke konci mohl skórovat a taky to nevyšlo. Tentokrát nám výhra asi nebyla souzená

Kvůli zranění chyběly v sestavě velké opory Drtina s Novákem. Jak moc těžké bylo muset se vypořádat s jejich absencí?
Jsou to dva nejproduktivnější hráči. Mají nejvíc bodů a jsou hodně platní. Kór v přesilovkách jim to klape. Na druhou stranu to je i šance pro nás ostatní, co nedostáváme tolik prostoru, abychom se ukázali. Ale samozřejmě nám chyběli. Jsou to zkušení a navíc produktivní hráči. Jejich absence je znát.

Slavia prohrála už druhý duel za sebou. Navíc v Edenu, kde předtím víc než měsíc nezakusila porážku. Na čem je potřeba zapracovat? Co se vám teď nedaří?
Trochu nám chybí důraz kolem branky. Po nastřelení nám utíkají puky, neodrazí se k nám nebo se odrazí do kouta. Asi bych začal od nejjednodušších věcí. Nevymýšlet nic velkého a zase se zpátky vrátit na koně.