Hokejista, trenér, generální manažer… a stále čerstvě i hráčský agent. Tomáš Herstus si prošel snad všemi hokejovými profesemi. Začínal v konkurečním pražském klubu, později se ale stal hlavní inscenátorem historického postupu sešívaných do extraligy. Nejen na něj zavzpomínal v rozhovor pro klub, který mu za tu slušnou řádku let stihl pořádně přirůst k srdci.

Nejen bohaté vzpomínky naplňují Tomáše Herstuse, v současnosti vede agenturu pro zastupování sportovců. Hned na úvod rozhovoru připomíná vlastní motto, které téma našeho dalšího rozprávění dost vystihuje. „Dokud nebudeš znát historii, nemůžeš budovat budoucnost,“ říká a připomíná: „Hlavně je třeba znát minulost svého klubu.“ Sám má „historickou paměť“. Co měl včera k obědu bude z hlavy tahat déle než sestavu, v jaké nastupoval před půl stoletím.

Rozhovor probíhá v Edenu. Kde jinde. Ve vršovickém stadionu prožil Herstus své chvíle největší slávy a skoro půlku života. „Že bych tu byl pořád, se říct nedá. Chodím sem ale rád. Vždycky tu je někdo, koho znám. Například Milan Razým se mnou kdysi trénoval.“ Jeho návštěvu nevynechal ani tentokrát. „Skočil jsem na kus řeči. Připravují akorát přípravné zápasy na další sezonu,“ směje se Herstus – muž, který má vzpomínek a zkušeností s velkým hokejem skutečně na rozdávání.

„Doba, když jsem tam začínal, byla dost jiná. S trenérem jsme v podstatě sháněli sponzory a všechno okolo. Když vám třeba řeknu, že jedním z prvních sponzorů byl Nei Report (erotický časopis)… Že jsme tady měli nahý holky… Nevěděli jsme co udělat, aby sem chodili lidi,“ začíná vzpomínat na začátek 90. let. „Všechno bylo ovlivněno novou politickou situací. Všechno najednou šlo. Pořád jsme ale cítili tu nejistotu, jak to s hokejem dopadne.“

Slávista z Holešovic

Abychom se dostali k Herstusovým hokejovým kořenům, musíme se přesunout nejen v čase, ale i mezi pražskými kluby. S hokejem se do kontaktu dostal poprvé ve Spartě. „Byl jsem tam víceméně kvůli tomu, že jsem to měl jak na Štvanici, tak do haly do čtvrt hodiny. Do Edenu jsem se moc jako kluk z Holešovic nemohl dostat. Nejsem skalní, ve Spartě jsem vyrostl. Táta tam kdysi trénoval. Na Slavii jsem hrál až po tom.“

Onen přesun mu hodně pomohl. Rychle došel k poznání zbytečné nevraživosti mezi oběma kluby. S manažerskými začátky mu hodně pomohl i Pavel Wohl, toho času trenér Sparty. „Pro Spartu bude dobré, když tady bude derby. Je to výhoda, chci to,“ vyjadřoval mu reprezentační trenér podporu postupu Slavie do extraligy.

Rok 2014. 20 let od historického postupu. Všichni zúčastnění byli oceněni na ledě před derby se Spartou. Herstus (druhý zprava) nechyběl.

„Dal mi sem potom do Slavie určité hráče, kteří sice nebyli tak výrazní, ale v tu chvíli nám pomohli s cestou do extraligy. Tenhle vztah jsme měli vyčištěný,“ popisuje manažerské začátky – ještě v roli trenéra. „Funkci manažera jsem vykonával vlastně už tehdy. Bylo to spojené. Ta následná změna dost pomohla mně i celé Slavii,“ říká o změně postu z trenéra na generálního manažera, která se odehrála v postupové sezoně 1993/1994.

Na jeho místo přišel trenér Farda… Tým posílil Růžička, na čemž měl Herstus rovněž lví podíl… A zbytek příběhu se zabijačkou na oslavu už asi znáte… (Připomenout si historickou sezonu můžete v našem loňském seriálu).

Tím ale Herstusova jízda v pozici generálního manažera neskončila. Další tři roky s týmem válčil v nejvyšší soutěži. „Už hned od úvodu, jak jsme tam vlezli, jsme se drželi v play off. Nejhůř jsme skončili první rok osmí, jinak vždy kolem pátého místa. Podařilo se nám dá dohromady lajnu Ujčík – Růžička – Prorok,“ vzpomíná na nejlepší útok soutěže. „V play off se tolik nedařilo, to mě mrzelo. Na druhou stranu jsem začal každý rok nabírat tři nebo čtyři mladé hráče – všechno reprezentanty.“

Ani Milan Antoš na ocenění po dvou dekádách nechyběl. Bez Herstusova vedení by asi úvodní buly neházel.

Dobrý výběr potvrzovala bilance tří juniorských titulů s Herstusovovým vedením. „Milana Antoše jsem v podstatě taky udělal já. To asi ale úplně nebude chtít slyšet,“ směje se. „Jeden hráč nám odešel do Kladna a na jeho místo jsme dali odchovance Antoše. V prvním zápase dal dva góly. Vymetl víko… ‚Jó, to je on,‘ říkali jsme si.“

Když Herstus skončil ve Slavii, následovala štace v Třinci, Karlových Varech, Mělníku nebo trenérský revival v Prostějově...

„Po padesátce jsem měl srdeční příhodu a z toho trénování jsem se trochu stáhl. Byl jsem v tom ale tak dlouho… Všechny lidi okolo znám. Furt jsem asi trochu známý,“ nadechuje se k vylíčení své další životní etapy. Nabyté zkušenosti z funkcionářských let v nové roli hráčského agenta, které se věnuje dodnes, jako když najde.

Herstusova agentura zastupuje Šafránka a spol.

„Nejsem blázen jako jiní agenti. Ti si klidně za hráče, co šmajdá na obě nohy, řeknou nějaký nesmysl. S kluby vycházím,“ říká muž, pod jehož vedení ve Slavii stoupají (či v loňské sezoně stoupali) Šafránek, Jankovský, Krliš a Půhoný. „Přivedl jsem i Kubicu. Mám svoje koně i v extralize. Jejich jména uvádět nebudu. Patnáct nebo osmnáct hráčů.“

Především cesta Davida Šafránka je do jisté míry impozantní. Herstus si nad jeho progresem může spokojeně mnout ruce. „Sleduji ho už delší dobu. Líbil se mi tím, že má užasnou střelu. Říkali mi, že je to studijní typ a vrací se do Kolína. Loni jsem ho vytipoval Slavii a čekal jsem.“

Tomáš Herstus na golfu v Karlových Varech s Jakubem Voráčkem a Ondřejem Pavelcem.

Jeho očekávaní zatím slávista naplňuje. Svůj potenciál prý ale ještě nevyčerpal. „V Kolíně hrál přesilovky celé dvě minuty. Je vyhraný. Na hráče si dovolí. Je to střelec a pořád jde dopředu. Je schopný se zlepšovat – jak silově, tak bruslařsky. Není to žádný junior, ale je schopný jít dopředu.“

I dnes tak má jeden ze strůjců slávistického postupu do extraligy plnou hlavu hokeje. Odpočine si snad jen na zeleném pažitu při oblíbeném golfu. „Tomu jsem propadl. Chodím třeba s Jakub Voráčkem nebo Ondřejem Pavelcem a s dalšími. Rád poslouchám, co se v hokeji děje,“ říká s tím, že tenis a jiné sporty by vzhledem ke svému běhavému stylu už dnes asi nezvládl.

„S bývalými hráči si to hodně pochvalujeme. To sluníčko a travička ve srovnání s hokejovými šatnami, které byly za nás kolikrát v podzemí a celé prohnilé… To je něco.“